Malý dětský pokoj a dvě děti různého věku. To je kombinace, která umí potrápit každého rodiče. Mladší potřebuje klid na odpolední spánek, starší chce prostor na učení a hraní s kamarády. Když se k tomu přidá omezená podlahová plocha, vzniká otázka, jak postele rozmístit tak, aby měl každý koutek svůj účel a nikdo si nepřekážel. Řešení často neleží v novém nábytku, ale v tom, jak jsou postele postavené vůči sobě.

Základním rozhodnutím je orientace obou lůžek. Můžete je dát hlavami k sobě, nohami k sobě, nebo je postavit do pravého úhlu. Každá varianta má vliv na to, kolik místa zbude uprostřed místnosti a jak se děti budou pohybovat mezi dveřmi a oknem. Pokud si nejste jistí, která možnost se do vašeho půdorysu vejde nejlépe, pomůže vám přehledný návod na otočení dvou postelí v pokoji, kde jsou jednotlivé varianty rozebrané i s ohledem na průchodnost a denní světlo. Stačí si změřit stěny a můžete se rozhodnout během chvíle.

Věk sourozenců určuje, jak moc potřebují soukromí. Starší školák ocení, když jeho postel nestojí přímo u dveří a má kolem sebe kousek vlastního teritoria. Mladšímu naopak vyhovuje blízkost, takže jeho lůžko může být blíž ke zdi a k hračkám. Pomáhá také oddělit spací zónu od herní, třeba nízkou knihovnou nebo závěsem. Není nutné stavět bunkovou postel, pokud se děti budí v různou dobu. Dvě samostatná lůžka se dají poskládat i do velmi stísněného prostoru, když se správně otočí.

Nezapomeňte na praktické detaily. Mezi postelemi by měla zůstat ulička alespoň šedesát centimetrů, aby se dalo ustlat a v noci dojít na záchod. Radiátor a okno nesmí být zakryté, jinak se v pokoji hromadí vlhkost. Zásuvky umístěte tak, aby na ně mladší dítě nedosáhlo. Ať už zvolíte jakékoli uspořádání, nechte dětem možnost si prostor postupně přizpůsobit. Pokoj, který se mění s nimi, vydrží déle než ten napevno navržený pro jednu věkovou etapu.