Malý dětský pokoj a dvě postele. To je kombinace, která dokáže potrápit každého rodiče. Nejde jen o to, aby se obě postele vešly, ale aby po jejich usazení zbyl ještě rozumný prostor na hraní, učení a odkládání hraček. Klíčem je půdorys místnosti a způsob, jakým postele postavíte vůči sobě. Někdy stačí jen otočit jednu z nich o devadesát stupňů a najednou se otevře průchod i místo na koberec.

Základní pravidlo zní: postele nepatří doprostřed místnosti ani těsně ke dveřím. Nejčastěji se osvědčí postavit je podélně k protilehlým stěnám, případně do tvaru L podél dvou stěn. Tím vznikne uprostřed volný čtverec, kam se vejde koberec, stolek nebo malá skříňka. Pokud to dispozice dovolí, můžete jednu postel umístit hlavou ke zdi a druhou k ní postavit nohama ke stejné stěně. Právě otočení dvou postelí v pokoji bývá tím nejjednodušším řešením, jak získat cenné centimetry pro hraní, aniž byste museli kupovat nový nábytek.

Důležité je myslet i na pohybový prostor. Mezi postelemi by mělo zůstat alespoň šedesát centimetrů, aby se dalo pohodlně ustlat a aby děti měly kam šlápnout, když vstanou. Stejně tak je potřeba nechat volný přístup k oknu a k topení. Pokud jsou postele příliš blízko sebe, vzniká tunel, který děti láká k divokému skákání, ale zároveň brání větrání a úklidu. Někdy pomůže jedna postel prodloužit na délku a druhou nechat na šířku – pokoj pak působí vzdušněji.

Nezapomeňte ani na úložný prostor. Pod postelemi se dají schovat zásuvky na hračky nebo peřiny, čímž získáte další místo na hraní. Stěny nad postelemi můžete využít na police, ale jen do výšky, na kterou děti bezpečně dosáhnou. Světlé barvy a dostatek denního světla malý pokoj opticky zvětší. Když se nad to všechno podaří rozmístit nábytek tak, aby střed místnosti zůstal volný, děti si najdou své hřiště i v několika metrech čtverečních.